Close

New articles

Pomůže převratný objev ze života afrického kmene Hadzů

Hadzové jsou malá etnická skupina lovců a sběračů, žijících v rovníkové Africe u jezera Eyasi v Tanzanii. Jedná se o vymírající skupinu lidí, kterou badatelé začali zkoumat v nedávných letech, k čemuž mají pádný důvod. Hadzové jsou jedna z posledních populací žijící původním stylem života ve svém přirozeném prostředí.

„Evoluční antropolog profesor Herman Pontzer poslední roky studoval jejich metabolismus a výsledky jeho práce zásadně mění chápání toho, jak funguje výdej versus příjem energie,“ říká Jiří Klimecký.

„Tohle dalece přesahuje rady na hubnutí. Ponaučení ohledně přístupu k hubnutí z toho sice plyne, ale poznatky, ke kterým profesor Pontzer dospěl, se týkají i štíhlých lidí.“

Miliony let versus 300 roků

Hadzové žijí ve svém přirozením prostředí, a poznatky o tom, jak vydávají energii, tak můžeme porovnávat s výdejem člověka v moderním prostředí. Rod Homo se vyvíjí již dva miliony let, přičemž velkou většinu z té doby žil životem lovců-sběračů. Zemědělská revoluce přišla před cca 10 tisíci lety a průmyslová revoluce teprve ani ne před 300 lety.

„Studium Hadzů nám proto dává výbornou příležitost odpovědět na otázky, týkající se epidemie obezity a civilizačních chorob,“ vysvětluje Klimecký.

Den Hadzy jako týden Evropana

Hadza má fyzické aktivity za den asi tolik jako průměrný Američan nebo Evropan za týden. Dobývání hlíz ze země, lov zvěře, nošení všech úlovků dlouhé kilometry, lezení po stromech pro med a další činnosti.

Hadzové navíc neznají víkendy ani prázdniny. Proto opravdu netrpí civilizačními chorobami, jako jsou kardiovaskulární nemoci, diabetes nebo vysoký krevní tlak, o obezitě nemluvě. Je to proto, že pohybem každý den spálí daleko více kalorií?

Energetický výdej Hadzů byl měřen pomocí takzvaně dvojitě značené vody: tu stačí vypít a analyzovat vzorky moči. A tady přišlo překvapení. Denní energetický výdej Hadzů je nerozeznatelný od výdeje Evropana nebo Američana o stejné váze bez započítání tuku!

V knize Metabolický motor Hermana Pontzera, kterou u nás v češtině vydalo nakladatelství Metafora, sám vědec popisuje, že tomu nemohl uvěřit a myslel, že se někde musela stát chyba. Ale nestala.

Co zkoumání Hadzů odhalilo?

Všichni máme zažitou představu, že při fyzické aktivitě spálíme za den více kalorií… Ale ono to tak, zdá se, není. Podle Klimeckého ze zkoumání života Hadzů vyplývají dvě věci:

1. Chce-li někdo zhubnout, cvičení mu asi nepomůže tak moc, jak by doufal.

Denní energetický výdej, zdá se, totiž roste pouze tehdy, když se přechází z nulové aktivity na „nějakou aktivitu“. Při dalším zvyšování fyzické aktivity denní energetický výdej stagnuje. Čím déle zvýšená aktivita trvá, tím lépe tělo kompenzuje fyzický výdej a uspoří energii jinde.

2. Fyzická aktivita jen omezeně ovlivňuje denní množství spálené energie, zásadně ale mění to, jak energii spálíme.

Fyzická aktivita samozřejmě spotřebovává energii. Jestliže se ale ukázalo, že má fyzicky aktivní člověk, jako jsou i Hadzové, srovnatelný výdej jako neaktivní – současný průměrný Američan či Evropan, pak musí tělo šetřit s energií jinde. Takže čím více jsme aktivní, tím více se osekávají postradatelné energetické výdaje, aby se tělo vešlo energeticky do svého rozpočtu.

Model limitovaného výdeje

Proto prof. Pontzer navrhuje model limitovaného energetického výdeje. Ten lépe odpovídá získaným datům, než donedávna automaticky, a bez důkazů uplatňovaný model, který předpokládal, že denní energetický výdej roste lineárně s fyzickou aktivitou.

„Lidské tělo je evolučně vyvinuté k vysoké fyzické aktivitě. Když ta neproběhne, výše výdajů v energetickém rozpočtu zůstane velmi podobná, ale změní se struktura výdajů. Tělo začne strkat energii i tam, kde to není v takovém množství potřeba. A asi začínáme mít představu, kam tělo investuje energii, pokud není spálena fyzickou aktivitou - putuje do zánětu, do silnější odpovědi organismu na stres a směrem k reprodukčnímu systému, kdy nastane vyšší produkce pohlavních hormonů,“ vysvětluje Klimecký.

Jsme jako přesazený kaktus

Když se lovcům-sběračům výjimečně podaří, že mají dostatek a nemusí být extra fyzicky aktivní, je výhoda, když tělo může zánětem více bojovat s infekcemi a parazity, zvýšenou produkcí pohlavních hormonů naznačit, že je vhodná doba na rozmnožování, a také když je schopné posílit „bojuj nebo uteč“, tedy stresové reakce.

Ale v moderním světě je tato příležitost, která měla být výjimečná, naprosto všední. A tak máme chronický zánět a silnější fyziologickou reakci na stres. A dost možná i nepřirozeně vysoké hladiny pohlavních hormonů.

„Adaptace, která byla člověku užitečná miliony let, se v novém prostředí stává poškozující. Jsme jako kaktus, který sám sebe přemístil do deštného pralesa. V biologii se tomu říká evoluční nesoulad,“ dodává výživový poradce.

Pohybem nezhubneme, ale uzdravujeme se

Máme-li podobný energetický výdej jako Hadzové, za epidemii obezity pak tedy z větší části může strava a změna potravinového prostředí, kdy konzumujeme průmyslově zpracované potraviny. Nemůže za ni nedostatek pohybu. Pohyb nás drží zdravé, ale příliš díky němu nezhubneme.

Respektive pohyb nám energetický výdej zvýší v daný moment, v celkovém denním energetickém výdeji to ale nemusí být tolik poznat. Zato v rámci našeho předem daného energetického rozpočtu sebere pohyb nadbytečnou energii, vkládanou jinak do zánětu či nadměrného stresu. A to je skvělá, léčivá funkce pohybu!

Pomůže převratný objev ze života afrického kmene Hadzů

Hadzové jsou malá etnická skupina lovců a sběračů, žijících v rovníkové Africe u jezera Eyasi v Tanzanii. Jedná se o vymírající skupinu lidí, kterou badatelé začali zkoumat v nedávných letech, k čemuž mají pádný důvod. Hadzové jsou jedna z posledních populací žijící původním stylem života ve svém přirozeném prostředí.

„Evoluční antropolog profesor Herman Pontzer poslední roky studoval jejich metabolismus a výsledky jeho práce zásadně mění chápání toho, jak funguje výdej versus příjem energie,“ říká Jiří Klimecký.

„Tohle dalece přesahuje rady na hubnutí. Ponaučení ohledně přístupu k hubnutí z toho sice plyne, ale poznatky, ke kterým profesor Pontzer dospěl, se týkají i štíhlých lidí.“

Miliony let versus 300 roků

Hadzové žijí ve svém přirozením prostředí, a poznatky o tom, jak vydávají energii, tak můžeme porovnávat s výdejem člověka v moderním prostředí. Rod Homo se vyvíjí již dva miliony let, přičemž velkou většinu z té doby žil životem lovců-sběračů. Zemědělská revoluce přišla před cca 10 tisíci lety a průmyslová revoluce teprve ani ne před 300 lety.

„Studium Hadzů nám proto dává výbornou příležitost odpovědět na otázky, týkající se epidemie obezity a civilizačních chorob,“ vysvětluje Klimecký.

Den Hadzy jako týden Evropana

Hadza má fyzické aktivity za den asi tolik jako průměrný Američan nebo Evropan za týden. Dobývání hlíz ze země, lov zvěře, nošení všech úlovků dlouhé kilometry, lezení po stromech pro med a další činnosti.

Hadzové navíc neznají víkendy ani prázdniny. Proto opravdu netrpí civilizačními chorobami, jako jsou kardiovaskulární nemoci, diabetes nebo vysoký krevní tlak, o obezitě nemluvě. Je to proto, že pohybem každý den spálí daleko více kalorií?

Energetický výdej Hadzů byl měřen pomocí takzvaně dvojitě značené vody: tu stačí vypít a analyzovat vzorky moči. A tady přišlo překvapení. Denní energetický výdej Hadzů je nerozeznatelný od výdeje Evropana nebo Američana o stejné váze bez započítání tuku!

V knize Metabolický motor Hermana Pontzera, kterou u nás v češtině vydalo nakladatelství Metafora, sám vědec popisuje, že tomu nemohl uvěřit a myslel, že se někde musela stát chyba. Ale nestala.

Co zkoumání Hadzů odhalilo?

Všichni máme zažitou představu, že při fyzické aktivitě spálíme za den více kalorií… Ale ono to tak, zdá se, není. Podle Klimeckého ze zkoumání života Hadzů vyplývají dvě věci:

1. Chce-li někdo zhubnout, cvičení mu asi nepomůže tak moc, jak by doufal.

Denní energetický výdej, zdá se, totiž roste pouze tehdy, když se přechází z nulové aktivity na „nějakou aktivitu“. Při dalším zvyšování fyzické aktivity denní energetický výdej stagnuje. Čím déle zvýšená aktivita trvá, tím lépe tělo kompenzuje fyzický výdej a uspoří energii jinde.

2. Fyzická aktivita jen omezeně ovlivňuje denní množství spálené energie, zásadně ale mění to, jak energii spálíme.

Fyzická aktivita samozřejmě spotřebovává energii. Jestliže se ale ukázalo, že má fyzicky aktivní člověk, jako jsou i Hadzové, srovnatelný výdej jako neaktivní – současný průměrný Američan či Evropan, pak musí tělo šetřit s energií jinde. Takže čím více jsme aktivní, tím více se osekávají postradatelné energetické výdaje, aby se tělo vešlo energeticky do svého rozpočtu.

Model limitovaného výdeje

Proto prof. Pontzer navrhuje model limitovaného energetického výdeje. Ten lépe odpovídá získaným datům, než donedávna automaticky, a bez důkazů uplatňovaný model, který předpokládal, že denní energetický výdej roste lineárně s fyzickou aktivitou.

„Lidské tělo je evolučně vyvinuté k vysoké fyzické aktivitě. Když ta neproběhne, výše výdajů v energetickém rozpočtu zůstane velmi podobná, ale změní se struktura výdajů. Tělo začne strkat energii i tam, kde to není v takovém množství potřeba. A asi začínáme mít představu, kam tělo investuje energii, pokud není spálena fyzickou aktivitou - putuje do zánětu, do silnější odpovědi organismu na stres a směrem k reprodukčnímu systému, kdy nastane vyšší produkce pohlavních hormonů,“ vysvětluje Klimecký.

Jsme jako přesazený kaktus

Když se lovcům-sběračům výjimečně podaří, že mají dostatek a nemusí být extra fyzicky aktivní, je výhoda, když tělo může zánětem více bojovat s infekcemi a parazity, zvýšenou produkcí pohlavních hormonů naznačit, že je vhodná doba na rozmnožování, a také když je schopné posílit „bojuj nebo uteč“, tedy stresové reakce.

Ale v moderním světě je tato příležitost, která měla být výjimečná, naprosto všední. A tak máme chronický zánět a silnější fyziologickou reakci na stres. A dost možná i nepřirozeně vysoké hladiny pohlavních hormonů.

„Adaptace, která byla člověku užitečná miliony let, se v novém prostředí stává poškozující. Jsme jako kaktus, který sám sebe přemístil do deštného pralesa. V biologii se tomu říká evoluční nesoulad,“ dodává výživový poradce.

Pohybem nezhubneme, ale uzdravujeme se

Máme-li podobný energetický výdej jako Hadzové, za epidemii obezity pak tedy z větší části může strava a změna potravinového prostředí, kdy konzumujeme průmyslově zpracované potraviny. Nemůže za ni nedostatek pohybu. Pohyb nás drží zdravé, ale příliš díky němu nezhubneme.

Respektive pohyb nám energetický výdej zvýší v daný moment, v celkovém denním energetickém výdeji to ale nemusí být tolik poznat. Zato v rámci našeho předem daného energetického rozpočtu sebere pohyb nadbytečnou energii, vkládanou jinak do zánětu či nadměrného stresu. A to je skvělá, léčivá funkce pohybu!